O Biľakovi, shnilém ovoci, a taky o smradu
archiv
Ve věku 96 let zemřel v noci na čtvrtek v Bratislavě bývalý vysoký funkcionář Komunistické strany Československa Vasil Biľak. Jeden z hlavních představitelů éry normalizace v Československu patřil v roce 1968 k signatářům "zvacího dopisu", který měl legitimizovat invazi vedenou sovětskými vojsky. Předseda českých komunistů Vojtěch Filip uvedl, že by rád vyjádřil upřímnou soustrast všem pozůstalým. "Co se týče historické role Vasila Biľaka, je třeba konstatovat, že není možné měnit historii a je beze sporu faktem, že byl jedním z iniciátorů pozvání sovětských vojsk. Dnešní doba se na zvací akt dívá různými pohledy," uvedl Filip.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zemrel-byvaly-funkcionar-ksc-vasil-bilak-fpi-/zahranicni.aspx?c=A140206_083245_domaci_js
Říká se - o mrtvých jen dobře. Ale u některých mrtvých to myslím platit nemůže. A nesmí. Vasil Biľak pro naši generaci byl a zůstal vlastizrádcem. Vlastizrádcem nikdy nepotrestaným.Asi je to tím, s jakými lidmi se stýkám a jakými přáteli se obklopuji, ale rozhodně si "jiný pohled" na zradu své země a jejích občanů ani neumím představit. To, že "soudruh" Filip ano, také o něčem svědčí. Minimálně o tom, že má jiné kamarády.Možná někdo namítne, že když Biľak nebyl odsouzen, platí pro něj presumpce neviny. Nesouhlasím.Mrtvým se má odpouštět, to ano. Ale jde o to, co...Jsou činy, které jsou neodpustitelné. Jsou činy, jejichž zrůdnost v celé její nahotě možná ocení až příští generace.Nevím jak vy, ale já jsem Biľakovi schopen odpustit leda tak pokažená saka, pro která měl ve svém výučním listu krejčího poznámku - na saka nepouštět.Ten člověk přes svou smrt zůstal pro mne symbolem zla. Zla, které naší generaci do značné míry pozamenalo dětství. Zla, které generaci našich rodičů zničilo kariery. Zla plíživého a odporného; mrtvolné, páchnoucí hniloby, zavlečené sem právě Biľakem a jeho soukmenovci a zakonzervované pásy tanků Varšavského paktu na dlouhé roky.Zla, které na celé naší společnosti zanechalo dodnes slizký povlak té doby. Zla, které nevyprchalo dodnes, a dodnes v myšlení mnoha lidí přežívá. Bylo by hloupé a krátkozraké tvrdit,vše, co kolem nás je dnes špatné, může bolševické zlo. Tak to jistě není. Za pokřivený přístup k hodnotám i za pokřivené charaktery mnohých ale ta dlouhá desetiletí nesvobody mohou nesporně.Shnilé ovoce se ze sklepa vyklidí celkem snadno a rychle, i tak po něm ale zůstane smrad. Plody toho biľakovského zla sklízíme dodnes. A smrdět budou ještě dlouho.Zemřel Vasil Biľak. Vzpomínat nebudu. Zapomínat nesmíme. Není s tím ale v rozporu, když napíši, že budu rád, pokud se "dožiju" doby, kdy si už ani nevzpomeneme. Kdy už jednou pro vždy pomine ten smrad.
Vladimír Voráček
Blízké setkání jiného druhu aneb "Allahu Akbar"...
Sluníčkoví multikulturalisté asi budou tvrdit, že vlastně o nic nešlo...Že jsem jen potkal hulváta, burana, primitiva. A že mohl být jakékoli národnosti, jakéhokoli vyznání..Má to ale jedno ALE...Nebyl. Šátek na hlavě hlavní aktérky nadevší pochybnost ukázal, že šlo právě o tu kulturu, která z islámských tradic vychází a která by nás měla - obohacovat.
Vladimír Voráček
Pochod Rusko - kámoš
Vladimír Voráček
...místo valentýnky
Dnes je svatého Valentýna. Mezi nadšence pro tento svátek už dávno nepatří jen květináři, obchodníci s cukrovinkami, šperky a plyšáky. Našel si své příznivce mezi lidmi i u nás, i když, asi to zasáhlo spíš mladší generace. Já už ale jiný nebudu, a k Valentýnu opravdu, ale opravdu nebudu nikomu blahopřát. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Tak se, dámy, na mne nezlobte :-)
Vladimír Voráček
O bezmocnosti mocných a beznadějné naději
Prohlédněte si dobře fotografii. Ta fotka z odchodu účastníků mírových jednání v běloruském Minsku mluví za všechny komentáře. Vpředu odcházejí Merkelová, Holland a Porošenko. A odcházejí očividně bez nálady. S určitou mírou nezdvořilosti si troufnu říci hezky česky, že odcházejí jako zpráskaní psi. Nezískali vlastně nic. Dosáhli (možná) jen dočasné konzervace současné linie fronty. Nic víc. Historickým milníkem evropských dějin se mise francouzského prezidenta a německé kancléřky nestala. Angelina následná slova o tom, že schůzka přinesla naději, zněla hodně tristně a beznadějně.
Vladimír Voráček
Nikoli nekrolog o božích mlýnech
Dnes, více už než čtvrt století po sametovém převratu zemřela někdejší prokurátorka Brožová-Polednová, jedna z těch, kdo byli odpovědní za politickou vraždu, spáchanou na Miladě Horákové...Za účast na politicky zinscenovaném procesu si Brožová-Polednová odseděla rok a devět měsíců ve vězení, a to až poměrně nedávno...Dnes zemřela. A psát jí nekrolog nehodlám. Na rozdíl od jiných byla odsouzena a potrestána...Světská spravedlnost na ni sice dosáhla, ale až hodně pozdě a řekl bych, že i směšně...
Vladimír Voráček
O svazování aligátorů požárním hydrantem a taky o Pitomiovi
Svět je plný kuriózních zákonů a nařízení. Autorství některých velmi vtipných patří zákonodárným sborům, u zrodu jiných stála nejrůznější městská a územní zastupitelstva; často se svou troškou do mlýna přišly i soudy. Například – na francouzských železnicích je přísně zakázáno líbání. Ještě že trati jsou tam lépe postavené a vlaky mohou jezdit rychleji, a tak i milencům snad cesta utíká rychleji i bez líbání.
Vladimír Voráček
...kalné ráno Amorovo
Jo, jo, takovej Amor, když to na něj přijde, tak potom nezná bratra :-) I Amorové mají své dny !
Vladimír Voráček
O prasklé gumě, prsaté blondýně a deštivé noci
Když vám v noci praskne pneumatika u auta, a vy stojíte na mostě přes Vltavu, kolem jezdí zběsile auta a motají se veselí opilci, není Vám zrovna veselo.
Vladimír Voráček
O kolovrátku, o Krymu, ale taky o ostudě
Překvapuje mne, kolik lidí, a to i takových, kterých si velmi vážím, s úporností kolovrátku opakuje kremelskou propagandistickou tezi, že Krym vždy byl, je a bude ruský...Já si rozhodně nemyslím, že ruský byl a je. Jen se - vzhledem k vývoji situace - obávám, že ruský - bude.
Vladimír Voráček
O jedné písni; ale i o slzách bezmoci, čepicích a karavaně
Silnější si vyšlápl na slabšího, aby mu vzal něco, co chce sám. A my všichni kolem na to koukáme. Budeme koukat ještě dlouho. Možná budem trochu i nadávat. Ale najdou se mezi námi i takoví, kdo tomu silnějšímu zatleskají, jaký pěkný políček tomu slabšímu vyťal.
Vladimír Voráček
Buzzmarketing v praxi, aneb - navrch fuj, vespod huj
Kampaň jedné fastfoodové firmy, ve které (mnou záměrně nejmenovaný) řetězec rychlého občerstvení vysvětluje složení svého sortimentu, údajně anonymní škůdce“ doplnil vlastními prvky. Je tomu skutečně tak, nebo celá reklamní kampaň byla od počátku vymyšlena takhle, a role "zlomyslníka" byla od první chvíle její plánovanou součástí? Můžeme se to samozřejmě jen dohadovad, pravdivou odpověď se těžko dozvíme. Jako člověk, který se už dlouho zabývá médii a marketingem, jsem se na to pokusil odpovědět. Po svém.
Vladimír Voráček
O hokejovém turnaji na olympiádě, odbornících,ale i o koňském trusu
Zkuste dnes, pánové, přijít do hospody a ve dveřích zvolat: "Hurá, Česká republika prý má už dávno jisté, že se její reprezentanti dostanou až do finále dnes začínajícího hokejového turnaje na Olympiádě v Soči! A ví se to už od počátku ledna!"
Vladimír Voráček
O domě,kde se nezamyká; ale i o švýcarském referendu a věžičkách
Před mnoha lety se v česku říkala taková anekdota. Její pointou bylo, že ve Švýcarsku nikdy nebude socialismus. Protože by té krásné země byla škoda.
Vladimír Voráček
...i když ano
Společenský marasmus osmdesátých let...Pocit marnosti, bezvýchodnosti, skepse...Pocit příslušnosti ke generaci zrazené – i zrazující. Zrazující sebe sama. To všechno se mi kdysi promítlo do téhle básničky, bezprostředně inspirované faktickou směšností počínání staršího kolegy. Když šel „na schůzi“ – brával si „sváteční“ opasek v barvách trikolory. Protože mu kdysi jakýsi „soudruh“ nošení opasku s trikolorou vytkl jako nikoli „socialistické a internacionalistké“ počínání, tím, že opasek občas nosil, připadal si jako hrdina a odbojář. Odvahu na tu „schůzi“ radši nejít ale neměl. Té básničce bude příští týden 26 let. Netušil jsem tenkrát, že dva roky po jejím napsání budeme prožívat něco jiného. Že budeme plni euforie, naděje... Dnes už vím, že euforie byla předčasná a většina těch nadějí se nenaplnila. Ekonomicky jsme zcela jinde, než jsme tenkrát věřili, že budeme. Věřím ale, že nejsem sám, pro koho je stáe ještě důležitější vědomí, že už nemusíme lhát. Jiným, ani sami sobě.
Vladimír Voráček
O svátku Tří králů, a taky trochu o počtu černých vzadu
Původně jsem o tom dnes vůbec nechtěl psát. Ale když jsem dnes ve zprávách na jedné z televizních stanic slyšel jistého slovenského kněze, jak - rádoby vtipně - poukazuje na nedostatek víry (samozřejmě – katolické) v českých zemích tím, že u nás písmena K † M † B † na dveřích jsou vnímána jen jako připomínka, že si doma nemáme zapomenout klíče, mobil a brýle, své rozhodnutí jsem změnil. Vždy jsem měl a mám v úctě víru kohokoli, kdo si váží také víry mé. Kohokoli, kdo respektuje třeba i mou nevíru. Ten, kdo jinou víru či nevíru znevažuje či uráží, si mou úctu nezaslouží.
Vladimír Voráček
KARANTÉNA
Přelom starého a nového roku je mimo jiné příležitostí i k bilancování; k ohlédnutí se. Než zase upadneme do zajetí diáře a telefoních záznamníků, a nemilosrdných hodin, které odečítají naše "dal má dáti", není od věci se zastavit - a ... ... a třeba se jenom usmát.
Vladimír Voráček
Diáře
Říká se, že není tak důležité, s kým večer usínáme jako to, s kým snídáme. Není určitě od věci si na to v novém roce občas vzpomenout.
Vladimír Voráček
Den vystřízlivění
Možná je první leden pro někoho jen dnem probouzení se ze silvestrovské opice. Dnem kocoviny. Dnem vystřízlivění po bujarých oslavách. I to mi připadá tak nějak přirozenější, než oktrojovaný státní svátek. ...................................................................................................................................................................
Vladimír Voráček
Vánoční blahopřání a dva stařičké vánoční sonety
Když byly tyhle básničky před více než třiceti lety napsány, těm slečnám, pro které byly, se do ruky určitě nedostaly... A myslím, že ani nikdy potom :-) Je čas vánoc. Čas snů a přání. Čas plnění slibů i čas dávání nových. Čas porozumění a lásky. Krásné a požehnané vánoce všem. Kéž každý najde pod vánočním stromečkem nejméně tolik lásky, kolik jí má ve svém srdci. Šťastné a veselé Vánoce přeje Vláďa Voráček
Vladimír Voráček
Léto v pražské kavárně budiž pochváleno
Smrt Nelsona Mandely zastihla pražskou kavárnu v negližé. Nepřipravenou, ba přímo nahou. Její vůdčí názorové proudy se nestačily zorientovat; nevěděly, od kterého břehu se odrazit, a začaly se „omývat“ navzájem. Pro některé „kavárníky“ byl Mandela především velký člověk, dlouholetý politický vězeň, a hrdina v boji proti apartheidu. Pro druhé byl především bolševik a mimo jiné i podporovatel režimu, ve kterém jsme tu žili. Ti třetí usoudili, že byl obojí; že byl i komunista, i hrdina, a že je asi lepší mlčet. Ale i tuhle kavárnickou partu pak rozhodila uniklá nahrávka, ve které pan premiér opakovaně častoval své kolegy názvem jistého vykleštěného přežvýkavce ( nebo snad lépe – obětiny, jak zpíval Karel Kryl) a upozorňoval, že se třese, aby na ten pohřeb nemusel, a svou naději viděl ve vyslání jistého natěšeného Miloše.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 739x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Střední školy
Nepřehlédněte
- První sankce na radikální osadníky. EU je uvalila kvůli útokům na Palestince
- Suri oslavila osmnáctiny bez svého táty Toma Cruise. Neviděla ho jedenáct let
- Chovatel na Chebsku našel desítky mrtvých ovcí, zřejmě je roztrhali vlci
- Terapie skrze videohovor. Vzrůstající trend podporují i zdravotní pojišťovny
- Nohu z plynu. Podívejte, jak policie měří rychlost na více než tisícovce míst
- V Rusku se zřítil strategický bombardér. Ukrajina se hlásí k jeho sestřelení
- Plzeň v pohárech vydělala takřka čtvrt miliardy korun, Slavia se Spartou víc
- Krach jednání o důchodové reformě. ANO odmítá přijít, Jurečka ji pošle vládě